Je dobré vědět
Tyrolské hry
Jak vylákat Tyroláka z jeho ulity? Vyzvete je na hru Perlaggen, Doz'nhacken nebo Tschongelen. S těmito devíti tradičními tyrolskými hrami se na chatě rozhodně nudit nebudete.
Potřebujete: 2 až 5 hráčů; německý list s 33 kartami (eso až 7 plus zvonová šestka, tzv. Weli).
Přihazování je mladším bratrem Perlaggenu (viz bod 2) a vlastně se mu říká blufování - kromě štěstí totiž potřebujete i důvtip a dobrou pokerovou tvář. Hraje se na kola. Hráči mohou získat triky a body tím, že pečlivě analyzují své karty a přihazují tzv. figuru: Mám nejvyšší srdce ze všech! Ostatní musí podle toho taktizovat. Vítězem se stává hráč, který po několika kolech jako první dosáhne dohodnutého skóre. Licitace byla dříve hrou, kterou hráli voraři a mulaři, kteří na oslech a koních převáželi klády po vodních cestách a zboží přes alpské průsmyky. Nebyli to lidé, kteří by měli mnoho slov. Tak pravděpodobně vznikl vlastní jazyk této hry: "Di Grian" (přihazuji na listy), "di roatn" (přihazuji na srdce), "schaugn" (přihazuji), "guad" (nepřihazuji).
Pro hru je třeba: 2, 4 nebo 6 hráčů, vždy 2 proti 2; německý list s 33 kartami (viz nabídka).
Traduje se, že v roce 1833 hráli v hospodě "Pfau" v Bolzanu poprvé proti sobě dva úředníci a dva lesní úředníci. Nevíme, o co nerovní gaučáci hráli. Ale musela to být velká zábava, protože zábavná karetní hra se rychle stala populární i mimo Jižní Tyrolsko, zejména v okolí Innsbrucku. Slovo Perlaggen pochází z italského "Berlicche", čert. Možná se hra tak jmenuje proto, že je dost divoká: při Perlaggenu se partneři mohou dorozumívat pouze znakovou řečí. Zároveň je třeba neustále odvádět pozornost soupeřů, mluvit nesmysly a vydávat pravdivé za nepravdivé. Již téměř 150 let se na Perlaggenu v Imstu každé jaro utkávají ti nejlepší šibalové a podvodníci o titul krále. Každý, kdo Perlaggen plynule ovládá, se také může označit za strážce kulturního bohatství - rakouská komise UNESCO korunovala v roce 2016 karetní hru na nehmotné kulturní dědictví.
Požadavky: 2 hráči; francouzský list s 20 kartami (eso až 10).
Ve středověku se církev a stát opět pokusily lidem zkazit zábavu ze hry a označily hraní karet za peníze za trestný čin. Lidé si tím však opět nenechali zkazit zábavu a od té doby hráli o alkohol, nejlépe o kořalku. Název Schnapsen však nevznikl podle vysoce alkoholických nápojů, ale podle nejvyšší karty: "Schnappen" znamená "vzít si trumf". Každému hráči je rozdáno pět karet. Trumfová karta se určí otočením nejvyšší karty ze zbývající hromádky. Soupeřící partneři pak musí vzít co nejvíce trumfů (vyhrává nejvyšší počet) a poté si každý z nich vytáhne další kartu. Hra končí, když jeden z hráčů dosáhne 66 bodů. Během hry byste se však neměli dívat příliš hluboko do panáka, protože potřebujete velkou koncentraci.
Potřebujete: 2 hráče; celkem 54 karet (francouzský list s 32 kartami a 22 tarotovými kartami).
Tarot je matkou velké rodiny karetních her. Od svého vynálezu v roce 1425 se rozšířil do mnoha evropských zemí a prošel mnoha obměnami - v Itálii jako Tarocco a ve Francii jako Tarot. V Rakousku je známý jako Strohmandeln nebo Strohmanntarock. Každý hráč má před sebou tři hromádky po čtyřech kartách - a musí doufat, že má dobré karty, aby si mohl vzít trik. Tarock je poměrně náročný i ve dvou hráčích. V průběhu 19. století znalci písemně zaznamenali záludnosti této hry: "Rechthaberey", vybírání karet, posměšky a předvádění se nejsou vítány. Kdo si však vždy zachová klid a nebude se jako vítěz "naparovat", může doufat, že "chytí měsíc, dosáhne slávy" nebo "alespoň podplatí pár dam". Koneckonců Mozart, Brahms i Sigmund Freud byli nadšenými hráči tarotu.
Potřebujete: libovolný počet hráčů od 12 let, 5 hladkých kamenů (menších než vlašský ořech, větších než lískový ořech), stůl.
Název připomíná žonglování a kromě soustředění a koordinace žonglování skutečně vyžaduje obratnost. První cvičení: Jeden hráč hodí všechny kameny co nejdále od sebe na stůl. Poté jeden z nich vyhodí do vzduchu, rychle stejnou rukou uchopí další kámen ze stolu a opět chytí první kámen. Hra se stává stále obtížnější. Je to proto, že hráč musí nejprve sebrat ze stolu dva, pak tři a nakonec čtyři další kameny, než znovu chytí kámen, který byl vyhozen nahoru. Druhé cvičení: Jeden hráč vyhazuje všechny kameny do vzduchu - čím nižší, tím těžší - a snaží se jich hřbetem ruky chytit co nejvíce. Jakmile chytí tři kameny, musí je znovu vyhodit a chytit jako obvykle. Pouze kameny v ruce se počítají za jeden bod. Pak je na řadě další hráč.
Potřebujete: libovolný počet hráčů od 14 let, 1 kámen na hráče (spíše plochý), 1 plechovku.
Kdo se bojí Guzimanna? Nikdo! V tyrolštině se tímto strašidelným názvem označuje strážce. Nejprve hráči vyznačí házecí čáru a tzv. nebezpečnou zónu půlkruhem, do kterého se umístí plechovka. Pak následuje první kolo hodu: kdo hodí svůj kámen nejdále od plechovky, je Guziman a musí stát na stráži na okraji nebezpečné zóny. Nyní se na plechovku položí libovolný kámen a jeden hráč po druhém se snaží trefit plechovku a hodit tento kámen do oblasti. Pokud se to nepodaří, musí hráč po hodu stát u svého kamene, aniž by se ho dotkl. Pokud se ho dotkne a stojí v nebezpečné zóně, může si s ním Guzi muž plácnout a jmenovat ho novým strážcem. Pokud hráč zasáhne plechovku, mohou všichni v nebezpečné zóně utéct, dokud Guzi man nezíská kámen zpět a nepostaví plechovku na stejné místo. Pokud nikdo plechovku netrefí a všichni hráči jsou v pasti, musí odvést pozornost strážce, aby mohli utéct; například tak, že jeden hráč zdánlivě sebere kámen, aby odlákal Guziho muže od jiného. Jakmile je některý z hráčů osvobozen, má další šanci získat zásah dalším hodem a osvobodit vězně.
Potřebujete: nejméně 3 hráče, 21 žetonů, 1 kostku.
Hra je rychle vysvětlena: Každý hráč si před sebe rozloží trojúhelník 21 žetonů do šesti samostatných řad (viz obrázek níže): To je kravský ocas. Kostky se házejí jedna po druhé. Pokud padne jednička, můžete z kravského ocasu odstranit první řadu, pokud padne dvojka, můžete odstranit druhou řadu atd. Pokud hodíte opět číslo a příslušnou řadu jste již odstranili, musíte si sednout. Vítězem se stává hráč, který odstraní kravský ocas jako první. Vítěz získá všechny žetony, které zůstaly na stole. Skutečná přitažlivost kravského ocasu spočívá ve výběru žetonů: nikdo netvrdil, že musí být ze dřeva nebo plastu. Smarties, sušenky nebo bramborové lupínky znějí zajímavěji. Mince dělají hru ještě napínavější. A někteří Tyroláci starší 18 let hrají také Schnapsstamperln - ale pak hra nemá mnoho kol a vítěz si na triumf sotva vzpomene.
Potřebujete: libovolný počet hráčů; 1 rotující vršek.
Ur-Doz'n je špičatý dřevěný kužel s hřebíkem v hlavě, kolem kterého je omotán provázek. Je umění za provázek silně zatáhnout a zároveň točící se vršek nastavit tak přesně, aby tančil a zpíval na podlaze. Dnes si točící se vršky obvykle kupujeme v hračkářstvích. Princip hry zůstává stejný: na podlaze se vyznačí kruh o průměru 40 až 60 centimetrů a do jeho středu se umístí mince. Komu se podaří minci z kruhu "vysekat" pomocí Doz'n, ten si ji nechá. Původně se Doz'nhacken hrál pouze od masopustní soboty do svatého týdne. Doz'n se přestal točit nejpozději o Velikonoční neděli.
Potřebuje: alespoň 3 hráče, kteří již umí mluvit
Farář z Inzingu byl možná v šoku, když mu v roce 1848 sklouzla čepice z hlavy, když se rozkřiklo, že Marie s Ježíškem na obraze ve vesnickém kostele pohnuli ústy a očima. Brzy se do Inzingu sjížděli poutníci - a kněz zůstal "nahoře bez". Hra začíná v tomto bodě příběhu: Každý hráč dostane číslo. Hráč 1 řekne: "Kněz z Inzingu ztratil čepici a našel ji...". - "Hráč č. 3": "Hráč č. 3". Začíná řetězová reakce:
Hráč č. 3: Co já? Č. 1: Ano, ty! Č. 3: Já ne! Č. 1: Tak kdo? Č. 3: Hráč 2 (například) Č. 2: Co já? Č. 3: Ano, ty! Č. 2: Já ne! Č. 3: A kdo tedy?
A tak dále. Každý, kdo udělá chybu a přeruší tok řeči, musí zaplatit 50 centů - například do společenského fondu na příští dovolenou v Tyrolsku.
Vyžaduje: 4 až 6 hráčů; německý list s 33 kartami (eso až 7 plus zvonová šestka, tzv. Weli).
Důvod, proč je zde Watten uveden jako poslední, je ten, že se vlastně vůbec nejedná o hru. Watten je pro Tyroláky natolik vážnou záležitostí, že se zde pořádají turnaje o ceny a nejedna polední přestávka je strávena tréninkem na ně. Dokonce i nejmladší děti využívají přestávky ve škole k tomu, aby se zdokonalily ve Watteru. Základní pravidla jsou jednoduchá: dva lidé sedící naproti sobě vytvoří tým a každý hráč dostane pět karet. Rozdávající a jeho protihráč po levici určí trumfovou kartu oznámením "Schlag" (eso, desítka atd.) a "Farbe". Kolo (a tedy i dva body) vyhrává hráč, který získá tři triky. Hra je vyhrána s 11 (někde i 15) body. Složitější je však dohodnout se na jedné z mnoha podvariant: Například "kritický", "ladin" nebo "kritický ladin". Skuteční profesionálové hrají přirozeně pouze "ladin", cokoli jiného by bylo příliš snadné. Každý, kdo tvrdí, že se tím hra mění v čistou hru na náhodu, si vyslouží naštvané pohledy. Protože šanci na výhru má jen ten, kdo dokáže z tahů ostatních vyčíst, který list má ještě v ruce.
