Žádné zobecňování, prosím! Nikde jinde by to nebylo tak nespravedlivé jako v Tyrolsku. Charaktery Tyrolanů jsou stejně rozdílné jako výška horských vrcholů v jednotlivých údolích. Tyrolan může působit hrubě. Ale z velké části je to dáno jazykem. Tvrdohlavost? Opět ne obecně, ale spíše ano. Někdy má smysl nedělat kompromisy. Jinak by asi staleté tradice nevydržely tak dlouho.
Tyto vlastnosti prý mají i Horalé (všichni Tyroláci na západ od Melachu v Kematenu). To však neznamená, že by Horalé nebyli milí. Jen potřebují trochu více času, aby si získali důvěru. Jakmile se prolomí ledy, přátelství často trvá celý život. Navíc jsou Oberlanďané naprosto upřímní. Na to se můžete spolehnout.
Ta je zase přislíbena zemím Unterländer (od Kematenu na východ, s výjimkou Innsbrucku). Je až příliš snadné se přitisknout k hrudi Unterländerů. Což někdy působí dojmem povrchnosti a falešnosti. Měli byste si to užít a nebrat to příliš vážně! My to bereme také s humorem. Ne nadarmo kolují vtipná rčení jako "Pohřeb v Unterlandu je vtipnější než svatba v Oberlandu" nebo "Než dostaneš pusu od Oberländera, pořiď si dítě od Unterländera". V tomto konkrétním případě je třeba brát to druhé o něco vážněji.
Je to neuvěřitelné, ale je to tak: je mezi námi mnoho lidí, kteří neumějí lyžovat, protože se to nikdy pořádně nenaučili nebo je to prostě nebaví. Jen se to nezveřejňuje. Já patřím do obou skupin, ale nikdo mi to nevěří.
Možná bych se neměl objevovat na aprés-ski s lyžařskou výbavou... Fotbal? No, naděje umírá poslední. A ty se vzdáš dopisů.
Jsme turistická země, ale to neznamená, že jsme všichni jako v legendárním televizním pořadu "Die Piefke-Saga" z 80. let minulého století.
Každý, kdo tuto ságu zná, ví, že "Griaßler" (falešná osoba, obvykle hostinský, který předstírá přehnanou přívětivost k hostům, aby je přesvědčil ke konzumaci ve svém podniku) se vyskytuje ve všech turistických oblastech světa. Z vlastní zkušenosti mohu jen říci, že jsem se v Tyrolsku setkal jen s několika "Griaßler". Nikdy se mi například nestalo, že by mě majitel tyrolské horské chaty vtáhl do restaurace, protože chtěl, abych ochutnal jídlo dne, jako se mi to stalo před lety v Rimini před pizzerií s italským číšníkem.... nebo snad ani nebyl součástí restaurace? Mohlo by to taky být. Ups.
Ani tak to není všude. V samotném Innsbrucku lidé často rádi mluví upravenou vrchní němčinou, kterou ostatní Tyroláci ne vždy rádi slyší, protože působí arogantně, například: "Da habm wir sehr glacht" místo "Do homma volle glocht". Hrubě znějící "KKK" je v odpovídajících slovech potlačeno. V převážně hornolužických oblastech je to jinak. Tam se názvy jako "křesťanský" často mění v jazykové obraty. Rychle se z toho stane "KKKrischtian". Z "Jakoba" se rychle stane "JaKKKopp", ne-li "Joggl", aby se "KKK" vyhnulo.
Zvláštnost, která spojuje celé Tyrolsko a usnadňuje komunikaci. Podobně jako přátelský "Stamperl" (sklenička kořalky, nejlépe domácí pálenky), který se pije společně. Ať už podezřívavě, nebo otevřeně, mimo města a městečka se každý zdraví na ulici (tam se to nesluší, tam byste to nezvládli). Nejlépe slovy "Griaß di" nebo "Griaß enKKK". Mezi známými tvářemi také "Servus" a "Heil". Tento pozdrav nemá vůbec nic společného s nacistickým socialismem! Pouze přejete druhé osobě vše nejlepší. A aby byl vždy "heil", tj. ušetřen zla.
To není pravda, i když někdy by to bylo praktické. Dirndl je lehký a vzdušný i v létě (s výjimkou tradičních krojů, které jsou obvykle z těžkých látek) a sluší každé ženě, ať už je kulatá, štíhlá, stará nebo mladá. A lederhosen odolné proti praní jsou hitem tak jako tak. Na stanových slavnostech a procesích je však tyrolský kroj nezbytností pro každého tradice si ctícího místního obyvatele a na mnoha místech v gastronomii mezi číšníky a servírkami. Zde ne vždy zcela dobrovolně.
Není to pravda, i když lidé se rádi baví, i když jen na párty ve stanu. Pokud je na večírku ta správná nálada, lidé občas jódlují. Ale to neznamená, že to umí každý! Zejména "Schuachplattler" vyžaduje cvik a zručnost. Obvykle jódluje pouze hudební skupina objednaná na večírek. V Zillertalu je tomu tak stále častěji. Je to pravděpodobně proto, že v Zillertalu je také největší hustota hudebních skupin v Tyrolsku.
Tento dojem vzniká proto, že Tyrolan má tendenci cítit se nezávislý a ne nutně rakouský. Přesto každý Tyrolan, který někdy navštívil Vídeň, ví, jak otevřeně je tam přijímán. Zdá se, že nás Vídeňáci mají rádi. A to nám zase lichotí.
Není to pravda. Když jsem jednou vysvětloval jednomu rovináři, že na mnoho alpských silnic, které jsou otevřené pro auta, nepotřebujete pohon všech kol, ale že po nich můžete stejně dobře jezdit v Suzuki Swift, nechtěl se předvádět ve svém novém Golfu GTI. A když narazil na první nerovnost, potil se, jako by bylo třicet stupňů ve stínu, což je v Tyrolsku spíše vzácnost. Jeho saním se nic nestalo.
Já to věděl! Pohon všech kol je stále velmi oblíbený, zejména v zimě, protože usnadňuje nejedno prudké stoupání. Ale máme ho všichni? Rozhodně ne. Kdo si myslí, že stejně všichni žijeme ve strmých oblastech, že naše domy mají jen svahy a že v zimě potřebujete k cestě domů mačky, měl by se podívat do údolí Innu. Je tam plno života. Většina Tyroláků bydlí nalevo a napravo od Innu a vůbec ne na horách.
Částečně pravda. Více v minulosti než dnes. A když už, tak na folkových festivalech, většinou mladší kluci. Ale pak to zase rychle skončí a zase se kouří dýmka míru nebo cigareta. Kvůli stále častějšímu zákazu kouření na veřejných místech, včetně festivalových stanů, si lidé opět stále častěji dávají "Versöhnungs-Schnapserl" neboli půlku piva.
