Jak krávy dostávají svá jména

Rodina Fuchsových má ve své stáji již deset let známou lyžařskou hvězdu. Jak to funguje? Když se narodila dojnice "Schildi", bylo synovi Martinovi šest let a byl velkým fanouškem tehdejší rakouské lyžařské závodnice Marlies Schild. Protože mu rodiče dali malé telátko jako dárek, mohl si vybrat jméno. A malý chlapec se nemusel dvakrát rozmýšlet. Je tradicí, že dojnice dostávají jména, jako je tomu u rodiny Fuchsových na ekologické farmě Fleckl v údolí Brixental. A existuje mnoho, někdy i podivných, pravidel, podle kterých farmáři jména přidělují. Zatímco dobytek v průmyslovém továrním chovu, kde jsou stovky krav chovány blízko sebe ve stáji, dostává často pouze čísla, malé farmy stále přistupují ke svým zvířatům individuálně. V Tyrolsku, pro které jsou charakteristické malé horské farmy, se dojnice stále ještě obvykle oslovují jménem.

"Jméno telete obvykle souvisí s jeho matkou," říká farmář Josef Fuchs, který má na farmě Flecklhof na starosti chov skotu. Zpravidla by mělo mít jméno stejné první písmeno jako jméno matky. "Tímto způsobem si můžete pohlídat rodokmen," říká osmačtyřicetiletý muž. "To je důležité, protože mladí mají obvykle stejné zvláštnosti jako ti staří. Stejně jako u lidí."

Josef Fuchs má ve své péči 30 kusů skotu, z toho 14 dojnic. Jmenují se Wilma, Wetty, Erna nebo Gretel. Některé jsou pojmenovány také podle typických alpských květin, jako je edelweiss nebo hořec. "Ženská jména nebyla v minulosti tak běžná," říká Fuchs. Místo toho se ve stáji občas objevil Dunaj nebo Salcburk. Jména měst nebo řek byla pro krávy zcela běžná.

Zvyk pojmenovávat dobytek po členech rodiny, který je na některých farmách běžný, u Josefa Fuchse nepřichází v úvahu. "Vždycky se může stát, že se ženám nelíbí, když dostanou stejné jméno jako kráva," říká a směje se, že někdy i dnes.

Fuchs zná každou ze svých dojnic, jejich vnější znaky a vlastnosti. "Ke zvířatům získáte jiný vztah, když je vždy oslovujete jménem," říká. Krávám by se to líbilo, znaly by svá jména a cítily by se oslovené. "Jsou pak také krotší," říká Fuchs. Plachý dobytek, který se bojí, by se mohl stát nebezpečným.

Nyní, na začátku léta, jsou krávy na salaši v Kelchsau, společné salaši, kterou rodina Fuchsových sdílí s dalšími zemědělci. V nadmořské výšce 1 400 metrů se tam pase 50 krav, o dojení se stará mlékař. Je někdy těžké se rozloučit, když jsou krávy vyhnány na horské pastviny? Ne, je to vlastně docela příjemné, říká farmář Fuchs. "Na jaře to bývá často stresující. Těžko už tu práci zvládáme." Vždycky se to stane. Nemuset se každý den starat o krávy je úleva.

Josef Fuchs je vášnivý chovatel dojnic. I proto, že chce zemědělství udržet při životě. "Kdybychom přestali, nikdo by v tom nepokračoval," říká. Kvůli nízké ceně mléka je podnikání vlastně zcela ztrátové. Ostatní ekonomické pilíře farmy, zejména pronájem dvou rekreačních bytů, by však případné ztráty vyrovnaly. Naštěstí pro krávy. K radosti rodiny.