Kdo jiný by nám mohl lyžařské středisko Alpbach ukázat lépe než místní obyvatel? Právě proto se s Christinou Moserovou setkáváme u dolní stanice lanovky Pöglbahn v Inneralpbachu. Christina žije v Alpbachu celý život - sjezdovku má prakticky na dosah ruky.
Den na lyžích začínáme lanovkou Pöglbahn na Gmahkopf a odtud vyjíždíme na "2000er", jak Christina říká sedačkové lanovce Hornbahn 2000. Ráno už svítí sluníčko a sjezdovka je v tuto denní dobu téměř opuštěná. "Takhle jezdím první denní sjezdovku už od dětství," říká Christina. Výborný tip na začátek lyžařského dne. Christina dělá první carvingové stopy na široké sjezdovce, pod námi je Inneralpbach. Pohled do údolí zachycuje alpské pastviny, díky nimž je Alpbach také oblíbeným cílem skialpinistů. Obzvlášť nápadný je Großer Galtenberg, s 2424 metry nejvyšší vrchol zdejšího Alpbachtalu.
Mezitím krátce navštívíme Manfreda z lyžařské školy v Alpbachu a dopřejeme si "jedenáctku". Co to je? Christina jako bývalá lyžařská instruktorka samozřejmě zná odpověď: je to panák kořalky, který si účastníci lyžařských kurzů z Anglie rádi dopřávají kolem jedenácté dopoledne. Schnapps dostanete téměř všude, když slušně poprosíte. Dokonce i u stanic vleků. Necháváme ho u malého doušku a loučíme se s Manfredem.
Skvělým místem pro zastávku na oběd je rodinná lyžařská chata Kafner Ast, která byla teprve nedávno zrekonstruována a je oblíbená i mezi místními obyvateli. U pečeného horského sýra a šedé sýrové polévky nám Christina vypráví o někdejší rivalitě mezi Alpbachtalem a sousedním Wildschönau. Dnes už je to minulost - možná k tomu trochu přispěla lanovka na Schatzberg, která od zimy 2012/13 propojila dříve oddělené lyžařské oblasti. Od té doby se lyžařská oblast nazývá Ski Juwel Alpbachtal Wildschönau.
Po obědě vyjedeme lanovkou na Schatzberg, odkud je krásný výhled na Inneralpbach. Na vrcholu Schatzbergu se nachází chata Wurmegg, která byla otevřena v roce 2016 a je proslulá svými obřími řízky, jak nám říká Christina. Ve skutečnosti nám tu chce ukázat ještě něco jiného, a sice výhled ze Schatzbergu. Od stanice lanovky se k ní musíme plahočit jen pár metrů do kopce. Horký tip na pěknou vrcholovou fotku bez větší námahy.
O kousek dál se nachází rustikální dřevěná budova - Schatzberghütte, kterou si lze pronajmout i jako soukromou skupinu až pro 12 osob. Dozvídáme se to od muže, který právě vchází do chaty. O pár metrů dál se můžeme zastavit na jídlo v Gipföhit. Při sestupu zpět dolů máme Alpbach stále na dohled - ale slavné kongresové centrum Alpbach odsud nahoru nevidíme. Zvláštní. Tuto otázku bychom si zodpověděli později.
Než se vydáme na prohlídku Alpbachu, uděláme si krátkou zajížďku autem do sportovní prodejny Hannese Lintnera Alpbachtal u dolní stanice lanovky Wiedersberghornbahn. Naše průvodkyně Christina přísahá na vynikající lyžařský servis, protože Hannes je skutečný profesionál. On a jeho tým se starají o vybavení mladých závodníků a Hannes také pracoval jako servisman na Světovém poháru v lyžování v Söldenu. Jak nám Christina vypráví, lidé sem jezdí dokonce až z údolí Innu, aby si nechali namontovat lyžařské boty. Hannes samozřejmě půjčuje lyže a snowboardy také lyžařským hostům, kteří do Alpbachu přijedou. Současné trendy? "Freeriding a skialpinismus," říká. Proto je nyní v Reith im Alpbachtal také osvětlená sjezdovka, která se otevírá v úterý večer speciálně pro skialpinisty. Dalším tipem od Christiny je Sport Connys.
Lyžování pro dnešek vynecháme, protože chceme Alpbach ještě trochu prozkoumat. Procházíme mezi starými dřevěnými domy - ale i fasády novějších domů jsou ze dřeva. Důvod: v roce 1953 vydalo místní zastupitelstvo v Alpbachu stavební předpisy, podle kterých musí i nové budovy odpovídat typickému alpbašskému architektonickému stylu. Pouze přízemí smí být zděné, horní patra musí být dřevěná a existují dokonce přesné předpisy pro šířku oken, balkonů a sklon střech. Ne každý stavitel domů je zde z mnoha specifikací nadšený, jak mi Christina říká, ale Alpbach už byl vyhlášen "nejkrásnější vesnicí Rakouska". My si myslíme, že je to rozhodně jedna z nejkrásnějších vesnic.
Jednou z mála architektonických výjimek v obci je Kongresové centrum Alpbach, kde se každoročně koná Evropské fórum Alpbach. To se zde koná každoročně v srpnu již od roku 1945 a sjíždějí se na něj účastníci z celého světa. Témata zahrnují vědu, obchod, politiku a studenti se zde setkávají s odborníky v neobvykle uvolněné atmosféře. Odtud pochází název "Vesnice myslitelů". Nositel Nobelovy ceny za fyziku Erwin Schrödinger si Alpbach oblíbil natolik, že zde strávil své poslední roky života. Thomas Kahn, zaměstnanec Kongresového centra, nás provede budovou a prozradí nám, že v roce 2016 došlo k jejímu rozšíření. Zvenku je to sotva patrné, protože střecha je pokryta zelení a budova zasahuje do podzemí ve svahu. Proto jsme ji z lyžařského areálu jen těžko poznali.
Uvnitř si všimneme nadměrného skleněného kužele. Je vymodelován podle horského křišťálu a symbolizuje zachycení vnějších vlivů, ale zároveň je to náustek do vnějšího světa. Zároveň rozptyluje denní světlo po celé budově. Stěny některých seminárních místností jsou zhotoveny z navezené hlíny, jak nám Thomas vysvětluje. Říká, že vše je zde zaměřeno na udržitelnost: "Hlína uchovává vlhkost a pohlcuje zvuk, což je pro seminární místnost ideální. Vytápění a chlazení zajišťuje geotermální systém, zatímco fotovoltaický systém ve skleněné fasádě vyrábí elektřinu." Kongresové centrum v roce 2016 zdvojnásobilo svou kapacitu. Zvenčí je těžké uvěřit, že se sem vejde dobrých 1 200 lidí. Opravdu velké hotelové budovy však při naší procházce Alpbachem hledáme marně, protože se zde sešlo mnoho malých ubytovatelů a prakticky každý v obci pronajímá pokoje.
Den zakončíme na jednom z Christininých oblíbených míst, v Jakoberu. V jedné budově je pizzerie, útulný tyrolský hostinec a hospoda. Jídlo je vynikající, nabízejí vše od Alpbacher Zerggln a Schlipfkrapfen až po klasický tyrolský Gröstl. Jak jsme zjistili, většina hostů v hospodě skutečně mluví anglicky. Čas od času zde vystupují živé kapely - Christina a její kapela jsou také pravidelnými hosty, takže ji tam při své příští návštěvě Alpbachu možná potkáte s kytarou v ruce.
